Radek Malý

Básník, překladatel a literární vědec, který dokáže roztančit nafrněnou kočičku i napočítat minimálně do devíti.

Jaké je vypravit se za tetou vlakem? Leporelo se stránkami ve tvaru mašinek a vagónku seznámí čtenáře se vším, co s cestováním ve vlaku souvisí od nákupu jízdenek až po jídelní vůz.
Kdyby kočička nebyla vybíravá, mohla by tančit se slonem charleston nebo křepčit s křečkem. Radek Malý ji ale poslal do kola s kocourem Myšilovem, jehož František Petrák vyvedl akrylem na plátně jako donchuána s motýlkem a přehazovačkou.
Máša má draka, co vypadá jako rogalo. Já mám draka, co vypadá jako drak. Vyráběla jsem ho s tatínkem. Je z papíru. Tatínek? Ne, ten drak. No. A pak zafoukal vítr a drak i já jsme letěli... Radek Malý, který o tom napsal, to snad musel sám zažít. A Marie Štumpfová, která knížku ilustrovala, ho snad při tom musela vidět.
Harmonikové leporelo vázané v červeném plátně ladícím s drobnými detaily ilustrací. Na přibývajících plších si procvičíte nejen počty, ale i skloňování číslovek. Třeba při hlasitém čtení veršů „4 plchům chtělo se procestovat svět“ se nejedno dítě napoprvé zakoktá.
ROZÁRA A ČERNÝ PETR Rozára a Černý Petr
Větrné mlýny jsou zvláštní stavení, a tak není divu, že v nich a kolem nich žijí zvláštní tvorové: bytosti soumraku, u kterých se člověk nemůže dopočítat očí, sečtělá a moudrá hospodářská zvířata nebo sádroví trpaslíci. S těmi všemi se potkává Rozára i Černý Petr a společně prožívají veselé i děsuplné chvilky, hledají sebe sama, nalézají poklad pod vlastním prahem a nakonec jeden starý a zanedbaný mlýn opraví a zvelebí.
Vedle tajuplného a zároveň humorného příběhu kniha prostřednictvím krátkých vložených kapitol nabízí vhled do historie větrných mlýnů, jejich fungování i zobrazení v literatuře u nás i ve světě. Navíc díky promyšlené grafické úpravě a ilustracím navozuje pocit, že vítr zabloudil i na její stránky, kde rozfoukal nadpisy a mezi některé odstavce rozsypal trochu mouky.