Radek Malý

Sedm snů malého Péti s andulkami, sovami i dalšími okřídlenci.

„První sníh je čarodějný, nikdo nezůstane stejný.“ Štěpán a Anežka se nemůžou dočkat až nasněží. Jednoho rána je konečně překvapí světlo za oknem a radostně běží ven. Tam, kde byl trávník, je najednou nedohledná bílá pláň. Sněhovou zemí se vezou na medvědím hřbetu. Co se to tam v dálce třpytí? A je první sníh opravdu kouzelný?

Trochu dada, hodně přímočaré, každopádně veselé, červeně a žlutě šrafované verše o pánovi s dírou ve kšiltovce, jeho paní i dětech a celém jejich světě.

Větrné mlýny jsou zvláštní stavení, kolem nichž žijí zvláštní tvorové. Vedle příběhu o hledání sebe sama a nalezení pokladu pod vlastním prahem kniha nabízí vhled do historie a fungování větrných mlýnů a navozuje pocit, že vítr zabloudil i na její stránky, kde rozfoukal nadpisy a rozsypal trochu mouky.

Jaké je vypravit se za tetou vlakem? Leporelo se stránkami ve tvaru mašinek a vagónku seznámí čtenáře se vším, co s cestováním ve vlaku souvisí od nákupu jízdenek až po jídelní vůz.

Kdyby kočička nebyla vybíravá, mohla by tančit se slonem charleston nebo křepčit s křečkem. Radek Malý ji ale poslal do kola s kocourem Myšilovem, jehož František Petrák vyvedl akrylem na plátně jako donchuána s motýlkem a přehazovačkou.

Máša má draka, co vypadá jako rogalo. Já mám draka, co vypadá jako drak. Vyráběla jsem ho s tatínkem. Je z papíru. Tatínek? Ne, ten drak. No. A pak zafoukal vítr a drak i já jsme letěli… Radek Malý, který o tom napsal, to snad musel sám zažít. A Marie Štumpfová, která knížku ilustrovala, ho snad při tom musela vidět.

Harmonikové leporelo vázané v červeném plátně ladícím s drobnými detaily ilustrací. Na přibývajících plších si procvičíte nejen počty, ale i skloňování číslovek. Třeba při hlasitém čtení veršů „4 plchům chtělo se procestovat svět“ se nejedno dítě napoprvé zakoktá.

Bilderbuch s verši vykreslujícími atmosféru bezčasí v oddělení, kde je uskladněn pytel blech i ztracená hlava.