Kdyby nebyl Azilo Bazileus králem, říkalo by se mu všelijak. Vzteklý mrňous. Mrňavý vztekloun. Že ale králem je, říká se mu král. A takový král se pořád jenom vzteká, poroučí, vymýšlí si a rozdává kruté tresty. Nechají si to jeho poddaní líbit? Budou tiše trpět, nebo se králi postaví? A může být z Azilo Bazilea nakonec přece jenom dobrý král?

Už je to prostě tak: Otylka lidem zvedá tlak. Baví ji cokoliv, co druhé aspoň trochu pozlobí, a když to nejde, tak se nudí. Naštěstí objeví tajný vstup do světa vzhůru nohama – a začne chodit po stropě. To se teprve dají dělat věci!
Jenže co až zjistí, že je z těch jejích naschválů lidem smutno? Bude v tom chtít pokračovat?

Bydlíte v paneláku? Tak to určitě zpoza papírových zdí slýcháváte své sousedy. Jak se sprchují, jak splachují, jak jejich psům klapou drápky o podlahu. Panelák je totiž taková kostka skládající se z mnoha dalších, menších kostek. A právě v jedné takové bydlí sedmiletý Jirka, jehož představivost mění vcelku běžné věci ve fantastická dobrodružství.

Eda, Hugo a Róza jsou jiní než ostatní morčata. Podle jejich příbuzných je morče milé, hodné, hloupé a bojácné zvířátko s hladkou srstí, ale Eda je chytrý, Hugo statečný a Róza obojí. Jsou přáteli, kteří spolu neváhají podniknout ani výpravu po stopách šelmy, o které se do té doby jen vyprávěly děsivé příběhy.

Někdo má sourozence, někdo má psa, někdo má rybičky. Mína má Zvíře.
Co o něm říct, když je každý den jiné? Snad jen, že bývá občas mrzuté. Nebo růžové. Nebo veršuje. Někdy je zlomyslné. Jindy se tulí. Nebo má drápy. Bývají s ním starosti. Pokaždé je to ale nejlepší kamarád. A aby bylo jasno – není vidět.