Harmonikové leporelo vázané v červeném plátně ladícím s drobnými detaily ilustrací. Na přibývajících plších si procvičíte nejen počty, ale i skloňování číslovek. Třeba při hlasitém čtení veršů „4 plchům chtělo se procestovat svět“ se nejedno dítě napoprvé zakoktá.

V zasněných verších o krabech srovnaných podle velikosti, škvíře pod poklopem na sladký moučník i o rohlíku, který sní, že ho nikdo nesní, dopřává autor sladké kouzlo snění nejen lidem, ale i věcem. Není už tu trochu přeslazeno? Ještěže si aspoň babička zahořkle stěžuje, že se jí zdají samé voloviny, jen o dědovi nikdy nic, jinak by se jednotlivé stránky leporela samou sladkostí slepily k dohromady!

Veršované leporelo o úspěšném pátrání netopýřích kamarádů po ztraceném Ferdinandovi. Bludiště z něj na rozdíl od dalších leporel nepostavíte, ovšem kdo by smutnil po bludišti, když z „Ferdinanda“ jde postavit rovnou domeček! Několika způsoby? Ale kdeže! Copak záclony mají být zvenku?

Leporelo s ručně lepenými spoji, které se dá složit do podoby poštovního balíku. Zatímco zvenku si počteme o jeho popleteném putování po půlce světa, uvnitř nalezneme věci, které poslala babička malým táborníkům. Sítotiskové ilustrace Nikoly Logosové zvenku decentně laděné do pískové barvy zámořských balíků se uvnitř promění v syté modro-červeno-zelené obrázky a dělají z Rekomanda knížku, která potěší nejen humornou zápletkou a svižnými verši, ale už jen sama svým vzhledem.

Obrázky Andrey Tachezy nabité rozvernými detaily doplňují rýmy Šárky Krejčí o všem, co se může přihodit ve městě. Velryba na nádraží, lev v kadeřnictví, slepýš v optice hulákající tetřevu do ucha. Všechny trápí to samé, co nás: bolesti zubů, nepadnoucí hříva, fronty na pokladnách, dopravní zácpa. Banální situace v humorném podání, při jejichž čtení nebudete přemýšlet, jestli do tohohle veselého městečka patří víc zvířátka a nebo bizarně vypadající lidé.

Díky volným listům a důmyslným zářezům jde tohle leporelo poskládat několika způsoby a jednotlivé příhody tak různě bláznivě kombinovat.

Velkoformátové leporelo o slůněti žijícím v cirkuse se lvy, pudlíky i lachtany. Ti všichni skáčou, zpívají, zkrátka baví lidi, jen slůně Artur nedokáže překonat svůj strach z výšek, do kterých ho principál stále nutí. A proto slůně z cirkusu uteče.
Verše Robina Krále byly netradičně psány až k hotovým obrázkům Anastasie Stročkové, velkoformátovým litografiím dobarvovaným pastelkami. I když je knížka laděná do ponurých barev, o šťastný konec po návratu slůněte čtenáři nepřijdou, stejně jako o zábavné detaily chlupatých artistových nohou nebo o systém cirkusáckých maringotek.

Klasické leporelo na silné lepence a ručně vázané v plátně, za jehož ilustrace ledňáčka by se nemusela stydět ani učebnice přírodopisu. V obrázcích Filipa Pošivače laděných do matných zelenohnědožlutých barev o to více vyniknou jemně modré kosatce nebo výrazně červené náprsenky ledňáčků. Mezi nimi si hrají dvě malé holky, vesele promlouvající básničkami Petra Borkovce, všímající si nejen havěti na zemi, ale i mraků na nebi.