Nezapomněli jsme ani na leporelo, tentokrát s básničkami o zvířecích rodinách. Jejich cílem bude pobavit děti i rodiče podobenstvími o rodinném životě, zvířecím i lidském, a jen mimochodem představit označení pro samce, samice i mláďata daného zvířecího druhu.
Jak asi podle textu Robina Krále zobrazí Andrea Tachezy každé prase, které vdá se a dostane za tchýni starou chytrou bachyni?

Veršovaná love story cirkusového donchuána zajíce Huberta a kozy Tonči, jejichž láska nemohla být naplněna. Pouťové atmosféře nechybí barevné želé, rozblácená cestička ani prvotřídní artistické výkony.

Jaké je vypravit se za tetou vlakem? Leporelo se stránkami ve tvaru mašinek a vagónku seznámí čtenáře se vším, co s cestováním ve vlaku souvisí od nákupu jízdenek až po jídelní vůz.

Harmonikové leporelo vázané v červeném plátně ladícím s drobnými detaily ilustrací. Na přibývajících plších si procvičíte nejen počty, ale i skloňování číslovek. Třeba při hlasitém čtení veršů „4 plchům chtělo se procestovat svět“ se nejedno dítě napoprvé zakoktá.

V zasněných verších o krabech srovnaných podle velikosti, škvíře pod poklopem na sladký moučník i o rohlíku, který sní, že ho nikdo nesní, dopřává autor sladké kouzlo snění nejen lidem, ale i věcem. Není už tu trochu přeslazeno? Ještěže si aspoň babička zahořkle stěžuje, že se jí zdají samé voloviny, jen o dědovi nikdy nic, jinak by se jednotlivé stránky leporela samou sladkostí slepily k dohromady!

Veršované leporelo o úspěšném pátrání netopýřích kamarádů po ztraceném Ferdinandovi. Bludiště z něj na rozdíl od dalších leporel nepostavíte, ovšem kdo by smutnil po bludišti, když z „Ferdinanda“ jde postavit rovnou domeček! Několika způsoby? Ale kdeže! Copak záclony mají být zvenku?

Leporelo s ručně lepenými spoji, které se dá složit do podoby poštovního balíku. Zatímco zvenku si počteme o jeho popleteném putování po půlce světa, uvnitř nalezneme věci, které poslala babička malým táborníkům. Sítotiskové ilustrace Nikoly Logosové zvenku decentně laděné do pískové barvy zámořských balíků se uvnitř promění v syté modro-červeno-zelené obrázky a dělají z Rekomanda knížku, která potěší nejen humornou zápletkou a svižnými verši, ale už jen sama svým vzhledem.

Obrázky Andrey Tachezy nabité rozvernými detaily doplňují rýmy Šárky Krejčí o všem, co se může přihodit ve městě. Velryba na nádraží, lev v kadeřnictví, slepýš v optice hulákající tetřevu do ucha. Všechny trápí to samé, co nás: bolesti zubů, nepadnoucí hříva, fronty na pokladnách, dopravní zácpa. Banální situace v humorném podání, při jejichž čtení nebudete přemýšlet, jestli do tohohle veselého městečka patří víc zvířátka a nebo bizarně vypadající lidé.

Díky volným listům a důmyslným zářezům jde tohle leporelo poskládat několika způsoby a jednotlivé příhody tak různě bláznivě kombinovat.

Velkoformátové leporelo o slůněti žijícím v cirkuse se lvy, pudlíky i lachtany. Ti všichni skáčou, zpívají, zkrátka baví lidi, jen slůně Artur nedokáže překonat svůj strach z výšek, do kterých ho principál stále nutí. A proto slůně z cirkusu uteče.
Verše Robina Krále byly netradičně psány až k hotovým obrázkům Anastasie Stročkové, velkoformátovým litografiím dobarvovaným pastelkami. I když je knížka laděná do ponurých barev, o šťastný konec po návratu slůněte čtenáři nepřijdou, stejně jako o zábavné detaily chlupatých artistových nohou nebo o systém cirkusáckých maringotek.

Klasické leporelo na silné lepence a ručně vázané v plátně, za jehož ilustrace ledňáčka by se nemusela stydět ani učebnice přírodopisu. V obrázcích Filipa Pošivače laděných do matných zelenohnědožlutých barev o to více vyniknou jemně modré kosatce nebo výrazně červené náprsenky ledňáčků. Mezi nimi si hrají dvě malé holky, vesele promlouvající básničkami Petra Borkovce, všímající si nejen havěti na zemi, ale i mraků na nebi.