Andrea Tachezy

Ilustrátorka a sběratelka zdánlivých zbytečností a příběhů, ze kterých skládá své koláže i hračky.

Dějiny 20. století pohledem vnuka, dědečka a historika v jedné osobě.

Pohled na dějiny minulého století optikou jedné rodiny, která sleduje z balkonu své chaty v srdci Čech postupně německé i sovětské tanky a z dočasné emigrace v Západním Německu prvního člověka na Měsíci. Ve vyprávění i kolážových ilustracích se tak protínají individuální a místní osudy s událostmi celonárodního významu, doplněnými vysvětlivkami historických faktů i rodinných zvláštností.

★ anketa Kniha roku Lidových novin 2022 (1 hlas)
edice UžČtu, svazek druhý

Eda, Hugo a Róza jsou jiní než ostatní morčata. Podle jejich příbuzných je morče milé, hodné, hloupé a bojácné zvířátko s hladkou srstí, ale Eda je chytrý, Hugo statečný a Róza obojí. Jsou přáteli, kteří spolu neváhají podniknout ani výpravu po stopách šelmy, o které se do té doby jen vyprávěly děsivé příběhy.

Básničky o zvířecích rodinách, jejichž cílem je pobavit podobenstvími o rodinném životě a jen mimochodem představit označení pro samce, samice i mláďata. Text plný milé ironie poskytuje příležitost zavést řeč na téma tradičních rodinných rolí, ilustrace dokážou na jediné stránce dojmout i pobavit zároveň.

Každý dům má kromě adresy i svůj příběh. Někdo ho postavil, někdo v něm žil, myl okna, psal domácí úkoly a vysadil stromy v zahradě. V každé ulici musel stát jeden dům jako první a každá prababička byla jednou malá holka. Dorotka nad tím nikdy nepřemýšlela, dokud nepotkala podivné obří pachole. Vyprávění o domě na Letné od jeho postavení až do dnešních dnů, o tom, s čím si prababičky hrály a jak jezdili dědečkové na prázdniny.

edice Jedna báseň, svazek druhý

Slavná hornická balada o neštěstí a bídě umocňované lidskou lhostejností vázaná v tmavošedém plátně. Pochmurné, došeda laděné ilustrace sirot jako by sám starý Magdon načrtl uhlem, který se mu stal obživou i záhubou jeho ženy.

Harmonikové leporelo vázané v červeném plátně ladícím s drobnými detaily ilustrací. Na přibývajících plších si procvičíte nejen počty, ale i skloňování číslovek. Třeba při hlasitém čtení veršů „4 plchům chtělo se procestovat svět“ se nejedno dítě napoprvé zakoktá.

V zasněných verších o krabech srovnaných podle velikosti, škvíře pod poklopem na sladký moučník i o rohlíku, který sní, že ho nikdo nesní, dopřává autor sladké kouzlo snění nejen lidem, ale i věcem. Není už tu trochu přeslazeno? Ještěže si aspoň babička zahořkle stěžuje, že se jí zdají samé voloviny, jen o dědovi nikdy nic, jinak by se jednotlivé stránky leporela samou sladkostí slepily k dohromady!

edice Mikroliška, svazek pátý

Stavění lodi z lega je zábavné samo o sobě, zvlášť když se nemusíte spokojit s potupnou pozicí třídiče a asistenta hlavního konstruktéra – tatínka a naopak vám s tříděním kostiček pomáhají prarodiče. Když ale náhlý poryv úspěšně vysloveného eRRR nadzvedne střechu a unáší všechny stavebníky nad krajinou Čimic a Chabrů, mění se teprve příběh Jany Klimentové v to správné dobrodružství.
Zaradují se zejména příznivci domalovávaných polokoláží Andrey Tachezy, která se nebojí použití linkovaných i čtverečkovaných papírů ani razítek. Zastánci tradičních genderových rolí ovšem zapláčou: z lega si staví Lea a její babičky.

Šárka Krejčí / Andrea Tachezy

Obrázky Andrey Tachezy nabité rozvernými detaily doplňují rýmy Šárky Krejčí o všem, co se může přihodit ve městě. Velryba na nádraží, lev v kadeřnictví, slepýš v optice hulákající tetřevu do ucha. Všechny trápí to samé, co nás: bolesti zubů, nepadnoucí hříva, fronty na pokladnách, dopravní zácpa. Banální situace v humorném podání, při jejichž čtení nebudete přemýšlet, jestli do tohohle veselého městečka patří víc zvířátka a nebo bizarně vypadající lidé.

Díky volným listům a důmyslným zářezům jde tohle leporelo poskládat několika způsoby a jednotlivé příhody tak různě bláznivě kombinovat.

Knížka Kláry Pondělíčkové formátu koupelnové dlaždičky s pastelkovými ilustrace Andrey Tachezy ozvláštněnými kolážemi, díky kterým z knížky přímo vystupují včely, ptáčci, medvědi i planety. Nazmar nepřišly výstřižky z map ani obyčejný čtverečkovaný nebo linkovaný papír, ať už jako parkety, nebo na místech, kde byste je nečekali.

Veršované leporelo o úspěšném pátrání netopýřích kamarádů po ztraceném Ferdinandovi. Bludiště z něj na rozdíl od dalších leporel nepostavíte, ovšem kdo by smutnil po bludišti, když z „Ferdinanda“ jde postavit rovnou domeček! Několika způsoby? Ale kdeže! Copak záclony mají být zvenku?