Smutný příběh smutného dinosaura, který často plakal. Nevěděl proč. Ale když to s ním špatně dopadlo, ani se moc nedivil.

Příběh pána, který jen tak při snídani začal škytat. A nepřestal. Škytal ve dne, škytal v noci, škytal když jedl, škytal když čůral i když spal. Ze škytání vytvořil pěkné podnikání. Zestárnul a umřel.

Trochu dada, hodně přímočaré, každopádně veselé, červeně a žlutě šrafované verše o pánovi s dírou ve kšiltovce, jeho paní i dětech a celém jejich světě.

Verše o běžných věcech z domácnosti, které s trochou fantazie zas tak úplně běžné nejsou, malované kouzelnou trojbarevnou pastelkou. Možná i vy máte v koupelně kolotoč pro plyšové hračky a v kuchyni Antarktidu a saunu pro květák a drobnou faunu.

Pohádka o perníkové chaloupce ve verších, ve které skončí ježibaba s ježidědkem o hladu, se zlomeným žebříkem a boulemi na hlavě. Zásah proti lupičům perníku jak vystřižený z grotesky, trenky, sukně a další důležité věci vystřižené z barevného papíru.

Co dělají hračky v noci? Možná byste se divili. Tak třeba Ládíkův pejsek na klíček by si sice rád hrál, musí ale čelit útoku rváčů ze sousedství. Kdo vyhraje a z koho bude potrava? Dozvíte se z veršů Zuzany Kaiserové a kubisticky hravých kreseb Karly Kučerové.

Kolem pusto, písek, duny, písku moře, hory, tuny. A k tomu jedno malé velbloudě, které se ztratilo mámě. Dostalo žízeň a má hlad. Zkouší spásat kaktusy, píchají ho do pusy. Mělo namále, ale dobře to dopadlo.

Kdyby kočička nebyla vybíravá, mohla by tančit se slonem charleston nebo křepčit s křečkem. Radek Malý ji ale poslal do kola s kocourem Myšilovem, jehož František Petrák vyvedl akrylem na plátně jako donchuána s motýlkem a přehazovačkou.

Sešitek, který nemůže chybět v žádném houbařském košíku. Vedle realistických černobílých ilustrací zvířat v něm najdete houby, jejichž věrnost narušuje výraz tváře, a stylizované žluté holiny malé houbařky, které vás provedou celým lesem.

Máša má draka, co vypadá jako rogalo. Já mám draka, co vypadá jako drak. Vyráběla jsem ho s tatínkem. Je z papíru. Tatínek? Ne, ten drak. No. A pak zafoukal vítr a drak i já jsme letěli… Radek Malý, který o tom napsal, to snad musel sám zažít. A Marie Štumpfová, která knížku ilustrovala, ho snad při tom musela vidět.

Veršované vyprávění z pera manželů Šťastných o životě pravěkého kmene a smrti pravěkého mamuta, ve kterém se vodovková zvířata ze štětce Leony Hlavinkové jemně vpíjejí do ostrých rysů těch, kteří si je dají k večeři.

Humorné verše Robina Krále s morbidním nádechem o tom, jak se polámané údy po srážce s tramvají rozutekly užívat si po světě, aby se po čase vrátily spolu se svou majitelkou do normálního života. Mezi ilustracemi Terezy Ščerbové nechybí obrázky operačního sálu ani ztřeštěné scénky, ve kterých si zdivočelé nohy užívají jízdy se psím spřežením nebo na moři. Akčnost se mísí se snovostí, morbidní humor střídají kouzelní králíčci. Růžoví. V teniskách. No a?

Jeden přehlédnutý ďolík a už se jede záchrankou! Veršovaný příběh Robina Krále věnovaný oddělení stomatochirurgie VFN ukazuje, že ani v nemocnici nemusí být smutno. Malovaní zvířátkoví doktoři a sestry Terezy Vostradovské dělají všechno pro pohodlí a spokojenost malého Františka, který se dozví nejen, že kanyla je jako včelka, přes kterou se dává lék, ale i co je rentgen nebo dieta.

Stavění lodi z lega je zábavné samo o sobě, zvlášť když se nemusíte spokojit s potupnou pozicí třídiče a asistenta hlavního konstruktéra – tatínka a naopak vám s tříděním kostiček pomáhají prarodiče. Když ale náhlý poryv úspěšně vysloveného eRRR nadzvedne střechu a unáší všechny stavebníky nad krajinou Čimic a Chabrů, mění se teprve příběh Jany Klimentové v to správné dobrodružství.
Zaradují se zejména příznivci domalovávaných polokoláží Andrey Tachezy, která se nebojí použití linkovaných i čtverečkovaných papírů ani razítek. Zastánci tradičních genderových rolí ovšem zapláčou: z lega si staví Lea a její babičky.

Veršovaný příběh Robina Krále o opuštěném štěněti, kterého z útulku zachrání tatínek, aby z Opuštěněte nevyrostl Opupes. Z foukané techniky barevných ilustrací Nikoly Logosové zvláštně vystupuje kostkovaná košile tatínka-zachránce a úplně bílé štěně Opuštěně, které tak potvrzuje, že to nejdůležitější, může být někdy úplně nenápadné.

Že zmrzliny padají na zem, kloboučky ulétávají z parníků a plyšáci padají do hloubek z vyhlídek, to je jasná věc. Co se ale se všemi těmi ztracenými plyšáky děje? Jana Šrámková má jasno: ztracená koala na Petříně zdivočí, bude běhat po stromech, koupat se ve vodopádu. Jazyk vesele komolící kolalu i volání pomóct doplňují vodovky Anety Františky Holasové, která se vyřádila zejména na humorných scénkách koaly v zrcadlovém bludišti nebo čurajícího zmrzlináře, kterému koala krade nanuky.

Rýmované povídání o splašeném semaforu, které si bohatě vystačí s modrou, růžovou a hnědou barvou. Co je na něm splašeného? No právě ty barvy… Na modrou maj jezdit kluci, růžová je pro holky, ale co mopedy, ovce a tříkolky? Čtenáři si mohou užívat svižné tempo vyprávění Šárky Krejčí, nebo naopak dopodrobna zkoumat detaily obrázků Anastasie Stročkové, jako jsou ptáčci v klícce v zavazadlovém prostoru, kráva v traktoru nebo voňavý stromeček na zrcátku.

Příběh Jany Šrámkové o panáčkovi, který byl nejdřív fazolkou u maminky v břiše, pak rybičkou, houskou i žampionem a nakonec zvídavým panáčkem. Když povyrostl, běhal sám po venku a maminka na něj láskyplně volala z okna. V zimě aby si zapnul bundu, v létě aby se napil. A nakonec panáček vyrostl v pána. Že je to smutný konec? Tak tomu porozumějí snad jen maminky, jejichž dojaté slzy možná ještě více rozpijí vodovkové ilustrace Anny Mastníkové.

Abychom trochu přispěli ke zmírnění neštěstí všech běženečků z Ukrajiny a jejich rodičů, rozhodli jsme se vydat naši mikrolišku Nezbedný semafor v ukrajinštině. Autorky Šárka Krejčí a Nasťa Stročkova se vzdaly honoráře, Alexej Sevruk a Iryna Zahladko nám vyhotovili překlad zadarmo a stejně tak nás podpořila i Tiskárna Daniel, na nás zbylo jen zaplatit papír a mikrolišku vysázet.

Básničky inspirované vládními nařízeními z období výjimečného stavu během koronavirové pandemie z roku 2020 vložil Robin Král do úst Hurvínkovi. Ten je svým nezaměnitelným skřehotavým hlasem recituje jednak na videích Divadla Spejbla a Hurvínka, jednak vyveden fialovými tahy Jany Hruškové v této publikaci laděné do doktorských barev.

Text Jany Šrámkové o ledních medvědech, které tající sníh a nedostatek ryb dohnal k rozhodnutí opustit milovanou polární zem a hledat si nový domov, není veselý. Jeho závažnost umocňuje úsporný, o to ale výstižnější styl vyprávění, doplněný ilustracemi Terezy Šedivé v tlumených barvách. Mikropříběh s otevřeným koncem zaujme malé čtenáře medvědy ve svetrech a kulichách, ty velké jinotajnou naléhavostí.