„Tati, já tomu vůbec nerozumím. Co je to přástevník? Proč by někdo kradl rybízy? A co by dělala husa v lampě, to je nějaká hloupost.”
Tak si to zkus představit. Procesí mnohonožek pod kamenem. Starší holky od sousedů, jak se ti smějou, že jsi z města. Zloděje, jak se trápí s ukradenými pendlovkami. Ustaraného prodavače ze samoobsluhy. Dva zmoklé cizince ve stáji, jak se smějí a nevíš čemu. Co se zdá rohlíku, když usne před svačinou.
A až si po čtení zhasneš, poslouchej ve tmě:
husa, rys, tetřev,
vážka, jelen, had.
Kuba má tubu. Hraje na ni rád a dobře. Když ale jednou utíká před zlými spolužáky, ocitne se v podmetru. V jeho kulisách se odehrává příběh o ztracené tubě, kterou Kubovi z oddělení Ztrát a nálezů vrátí až vládce podmetra Tatubahn.
Velký formát knihy dá vyniknout kolážovitým ilustracím, nicméně ještě více zaujme uhrančivá logika textu vysvětlující fungování podmetra, jehož obyvatelé vyrážejí mimo špičku zalidňovat peróny a dělat zmatky na přestupech, aby se cestující v podzemí necítili osamělí.
Klasické leporelo na silné lepence a ručně vázané v plátně, za jehož ilustrace ledňáčka by se nemusela stydět ani učebnice přírodopisu. V obrázcích Filipa Pošivače laděných do matných zelenohnědožlutých barev o to více vyniknou jemně modré kosatce nebo výrazně červené náprsenky ledňáčků. Mezi nimi si hrají dvě malé holky, vesele promlouvající básničkami Petra Borkovce, všímající si nejen havěti na zemi, ale i mraků na nebi.
více informací
kniha je rozebrána