Kamila Kučerová

Grafička specializující se na typografii, tvorbu tiskovin a knih.

Sbírka básní, při jejichž čtení se člověk někdy baví, jindy zalyká nostalgií a občas jej i zamrazí. Podle toho, jestli si autor zrovna hraje se slovy, vzpomíná na dětství u babičky na půdě, nebo poukazuje na společenské problémy, jakými je bezdomovectví nebo nezájem rodičů o děti.

Slavná hornická balada o neštěstí a bídě umocňované lidskou lhostejností vázaná v tmavošedém plátně. Pochmurné, došeda laděné ilustrace sirot jako by sám starý Magdon načrtl uhlem, který se mu stal obživou i záhubou jeho ženy.
Útlá knížka vázaná v šedém plátně s obálkou bez obrázku může vypadat snad až příliš usedle. Na jejích stránkách s vínovou ořízkou však ožívá v morbidním humoru a rozverných perokresbách koleno, které samo světem jde.
Harmonikové leporelo vázané v červeném plátně ladícím s drobnými detaily ilustrací. Na přibývajících plších si procvičíte nejen počty, ale i skloňování číslovek. Třeba při hlasitém čtení veršů „4 plchům chtělo se procestovat svět“ se nejedno dítě napoprvé zakoktá.
„Být jediný, kdo něco umí, není žádná zábava,“ řekl si Ipsík, vzdělaný lýkožrout smrkový (Ips typographus), a naučil číst a psát všechny larvičky v celé kolonii. Když pak přiletěl strakapoud a Ipsíka odnesl, věrní žáčkové na jeho počest začali pod kůru krasopisně vykousávat kroniku lýkožroutího rodu.