Útlá knížka vázaná v šedém plátně s obálkou bez obrázku může vypadat snad až příliš usedle. Na jejích stránkách s vínovou ořízkou však ožívá v morbidním humoru a rozverných perokresbách koleno, které samo světem jde.

Slavná hornická balada o neštěstí a bídě umocňované lidskou lhostejností vázaná v tmavošedém plátně. Pochmurné, došeda laděné ilustrace sirot jako by sám starý Magdon načrtl uhlem, který se mu stal obživou i záhubou jeho ženy.

Všechny zlobit je možná ze začátku zábava, ale když se s vámi potom nikdo nebaví a jste pořád sami, tak už to není nic moc. Proto se hraboš Dageš rozhodl, že se se syslem Mapíkem bude radši kamarádit. Velké vyprávění o jejich velkém přátelství, o výpravách do vesmíru i do Monte Carla a nakonec i o velké zkoušce, kterou jim připravila zima.

Každý dům má kromě adresy i svůj příběh. Někdo ho postavil, někdo v něm žil, myl okna, psal domácí úkoly a vysadil stromy v zahradě. V každé ulici musel stát jeden dům jako první a každá prababička byla jednou malá holka. Dorotka nad tím nikdy nepřemýšlela, dokud nepotkala podivné obří pachole. Vyprávění o domě na Letné od jeho postavení až do dnešních dnů, o tom, s čím si prababičky hrály a jak jezdili dědečkové na prázdniny.

Máša má draka, co vypadá jako rogalo. Já mám draka, co vypadá jako drak. Vyráběla jsem ho s tatínkem. Je z papíru. Tatínek? Ne, ten drak. No. A pak zafoukal vítr a drak i já jsme letěli… Radek Malý, který o tom napsal, to snad musel sám zažít. A Marie Štumpfová, která knížku ilustrovala, ho snad při tom musela vidět.

Veršované vyprávění z pera manželů Šťastných o životě pravěkého kmene a smrti pravěkého mamuta, ve kterém se vodovková zvířata ze štětce Leony Hlavinkové jemně vpíjejí do ostrých rysů těch, kteří si je dají k večeři.