Tři desítky básní o Praze viděné očima dětského návštěvníka. Ze situací na ulicích, v parcích, na Hradě i v divadle autor vytahuje nečekané souvislosti a komentuje je s překvapivostí vlastní dětem a básníkům.

Vendula je blbá, říkají to všichni. Jediným kamarádem je jí neřád, drobné stvoření z odpadkového koše. Ten Vendule dodává sebejistotu k nevybíravému odrážení drobných křivd. Co na to okolí? Příběh nabízí dvě barevně odlišené varianty: Trestající rodiče a ponižující učitele, ale také vnímavé spolužáky, kteří se dokážou Venduly zastat.

Už je to prostě tak: Otylka lidem zvedá tlak. Baví ji cokoliv, co druhé aspoň trochu pozlobí, a když to nejde, tak se nudí. Naštěstí objeví tajný vstup do světa vzhůru nohama – a začne chodit po stropě. To se teprve dají dělat věci!
Jenže co až zjistí, že je z těch jejích naschválů lidem smutno? Bude v tom chtít pokračovat?

„Tati, já tomu vůbec nerozumím. Co je to přástevník? Proč by někdo kradl rybízy? A co by dělala husa v lampě, to je nějaká hloupost.”

Tak si to zkus představit. Procesí mnohonožek pod kamenem. Starší holky od sousedů, jak se ti smějou, že jsi z města. Zloděje, jak se trápí s ukradenými pendlovkami. Ustaraného prodavače ze samoobsluhy. Dva zmoklé cizince ve stáji, jak se smějí a nevíš čemu. Co se zdá rohlíku, když usne před svačinou.

A až si po čtení zhasneš, poslouchej ve tmě:
husa, rys, tetřev,
vážka, jelen, had.