„Tati, já tomu vůbec nerozumím. Co je to přástevník? Proč by někdo kradl rybízy? A co by dělala husa v lampě, to je nějaká hloupost.”

Tak si to zkus představit. Procesí mnohonožek pod kamenem. Starší holky od sousedů, jak se ti smějou, že jsi z města. Zloděje, jak se trápí s ukradenými pendlovkami. Ustaraného prodavače ze samoobsluhy. Dva zmoklé cizince ve stáji, jak se smějí a nevíš čemu. Co se zdá rohlíku, když usne před svačinou.

A až si po čtení zhasneš, poslouchej ve tmě:
husa, rys, tetřev,
vážka, jelen, had.

Už je to prostě tak: Otylka lidem zvedá tlak. Baví ji cokoliv, co druhé aspoň trochu pozlobí, a když to nejde, tak se nudí. Naštěstí objeví tajný vstup do světa vzhůru nohama – a začne chodit po stropě. To se teprve dají dělat věci!
Jenže co až zjistí, že je z těch jejích naschválů lidem smutno? Bude v tom chtít pokračovat?

Tři desítky básní o Praze viděné očima dětského návštěvníka. Ze situací na ulicích, v parcích, na Hradě i v divadle autor vytahuje nečekané souvislosti a komentuje je s překvapivostí vlastní dětem a básníkům.

Vendula je blbá, říkají to všichni. Jediným kamarádem je jí neřád, drobné stvoření z odpadkového koše. Ten Vendule dodává sebejistotu k nevybíravému odrážení drobných křivd. Co na to okolí? Příběh nabízí dvě barevně odlišené varianty: Trestající rodiče a ponižující učitele, ale také vnímavé spolužáky, kteří se dokážou Venduly zastat.

Ví velryba, že je savec? A jak pojmenuje moucha všechny svoje děti? Jaký kožich nosí marnivá liška? Jednadvacet hravých básniček o zvířatech v různých životních situacích s neméně hravými ilustracemi.

Sedm snů malého Péti s andulkami, sovami i dalšími okřídlenci.

Všechny zlobit je možná ze začátku zábava, ale když se s vámi potom nikdo nebaví a jste pořád sami, tak už to není nic moc. Proto se hraboš Dageš rozhodl, že se se syslem Mapíkem bude radši kamarádit. Velké vyprávění o jejich velkém přátelství, o výpravách do vesmíru i do Monte Carla a nakonec i o velké zkoušce, kterou jim připravila zima.

Naše nejprodávanější kniha Hravouka v ukrajinštině. Díky prodeji na našem e-shopu a sbírce jsme skoro celý náklad darovali ukrajinským dětem.

Bydlíte v paneláku? Tak to určitě zpoza papírových zdí slýcháváte své sousedy. Jak se sprchují, jak splachují, jak jejich psům klapou drápky o podlahu. Panelák je totiž taková kostka skládající se z mnoha dalších, menších kostek. A právě v jedné takové bydlí sedmiletý Jirka, jehož představivost mění vcelku běžné věci ve fantastická dobrodružství.

Příběh chlapce, jehož otec odcestoval za prací, a nechal tak Fánka jen s ustaranou maminkou a jeho dětskými sny. Sny, které na každé stránce vystupují z ilustrací drobnými zlatými detaily.

Smutný příběh smutného dinosaura, který často plakal. Nevěděl proč. Ale když to s ním špatně dopadlo, ani se moc nedivil.

Příběh pána, který jen tak při snídani začal škytat. A nepřestal. Škytal ve dne, škytal v noci, škytal když jedl, škytal když čůral i když spal. Ze škytání vytvořil pěkné podnikání. Zestárnul a umřel.

Skrze příběh dvou školáků se v knize čtenáři seznámí s různými vzrušujícími postupy při fotografování, s fotoaparáty, objektivy, temnou komorou, ale také s historií.

Myška si ořezala tužku a s cestovním deníkem vyrazila na cestu. A co že si do něj zapisovala? Trasy stěhovavých ptáků, tvary rozvětvených kořínků, čárky za každou padající hvězdu. Ale i smutek z odpadků nebo špinavé vody v potoce.
Tak kdo si teď sedne s jejím deníkem do křesla a kdo z něj radši vytrhne jen pár stránek s návodem na sestavení úpravny vody nebo odlévání zvířecích stop, nacpe si je do kapsy a hned tohle všechno poběží vyzkoušet?

Pokračování přírodovědného vyprávění z knihy Hravouka, tentokrát i s otázkami a stolní hrou na předsádce.

Je v pořádku někoho mít rád – a je v pořádku někoho rád nemít. Karlíček a vosy nemohou jeden druhého vystát, ale i tak dokážou žít v jednom lese spolu a pomáhat si, když je to potřeba. Jednu zimu museli Karlíček s vosí královnou strávit v jedné místnosti: nezačali se mít rádi, ale naučili se vzájemnému respektu.

„První sníh je čarodějný, nikdo nezůstane stejný.“ Štěpán a Anežka se nemůžou dočkat až nasněží. Jednoho rána je konečně překvapí světlo za oknem a radostně běží ven. Tam, kde byl trávník, je najednou nedohledná bílá pláň. Sněhovou zemí se vezou na medvědím hřbetu. Co se to tam v dálce třpytí? A je první sníh opravdu kouzelný?

Verše o běžných věcech z domácnosti, které s trochou fantazie zas tak úplně běžné nejsou, malované kouzelnou trojbarevnou pastelkou. Možná i vy máte v koupelně kolotoč pro plyšové hračky a v kuchyni Antarktidu a saunu pro květák a drobnou faunu.

Trochu dada, hodně přímočaré, každopádně veselé, červeně a žlutě šrafované verše o pánovi s dírou ve kšiltovce, jeho paní i dětech a celém jejich světě.

Eda, Hugo a Róza jsou jiní než ostatní morčata. Podle jejich příbuzných je morče milé, hodné, hloupé a bojácné zvířátko s hladkou srstí, ale Eda je chytrý, Hugo statečný a Róza obojí. Jsou přáteli, kteří spolu neváhají podniknout ani výpravu po stopách šelmy, o které se do té doby jen vyprávěly děsivé příběhy.

Někdo má sourozence, někdo má psa, někdo má rybičky. Mína má Zvíře.
Co o něm říct, když je každý den jiné? Snad jen, že bývá občas mrzuté. Nebo růžové. Nebo veršuje. Někdy je zlomyslné. Jindy se tulí. Nebo má drápy. Bývají s ním starosti. Pokaždé je to ale nejlepší kamarád. A aby bylo jasno – není vidět.

Básničky inspirované vládními nařízeními z období výjimečného stavu během koronavirové pandemie z roku 2020 vložil Robin Král do úst Hurvínkovi. Ten je svým nezaměnitelným skřehotavým hlasem recituje jednak na videích Divadla Spejbla a Hurvínka, jednak vyveden fialovými tahy Jany Hruškové v této publikaci laděné do doktorských barev.

Vaření, které bude děti bavit. Čtenáři-kuchtíci si zahrají jednohubkové piškvorky, potopí soupeřovy vaflové lodě nebo si z bílé čokolády vyrobí jedlé křídy. Recepty doplňují fotografie, na kterých mořem může být modrý ubrus a sněhovou závějí hromada cukru.

Koho neodradí morbidní název, může se těšit na zákulisí Národního divadla, ventily trubky, broučky v láčce masožravé rostliny i zařízení na sběř moči ve skafandru. Hádankou uvedené ilustrace věcí, zvířat i budov s mnoha vedlejšími mikropříběhy a s rozkládacími stránkami odhalujícími to, co bývá obyčejně skryto uvnitř.

Každý dům má kromě adresy i svůj příběh. Někdo ho postavil, někdo v něm žil, myl okna, psal domácí úkoly a vysadil stromy v zahradě. V každé ulici musel stát jeden dům jako první a každá prababička byla jednou malá holka. Dorotka nad tím nikdy nepřemýšlela, dokud nepotkala podivné obří pachole. Vyprávění o domě na Letné od jeho postavení až do dnešních dnů, o tom, s čím si prababičky hrály a jak jezdili dědečkové na prázdniny.

Všechny zlobit je možná ze začátku zábava, ale když se s vámi potom nikdo nebaví a jste pořád sami, tak už to není nic moc. Proto se hraboš Dageš rozhodl, že se se syslem Mapíkem bude radši kamarádit. Velké vyprávění o jejich velkém přátelství, o výpravách do vesmíru i do Monte Carla a nakonec i o velké zkoušce, kterou jim připravila zima.

Kravička dělá bů, pejsek dělá haf haf. Hm. Neba? Neba. Co takhle si radši počíst o tom, jak v lese tlejí opadané listy a jak si nalovit živé brouky na kousek syrového masa, prohlédnout si, jak vypadá noha žáby a kdo si nejradši pochutná na myšce?
A vlastně i na ty zvířecí zvuky dojde: no kdo by se nechtěl naučit RRR-ČAFČAFČAF RAJČÁK?
Myšku a její Hravouku najdete i na tabletech a v počítačích jako aplikaci ke stažení na www.hravouka.cz. Ale hlavně venku v přírodě!

Volným pokračováním knihy je Hravocesta, tentokrát i s otázkami a stolní hrou na předsádce.

„Být jediný, kdo něco umí, není žádná zábava,“ řekl si Ipsík, vzdělaný lýkožrout smrkový (Ips typographus), a naučil číst a psát všechny larvičky v celé kolonii. Když pak přiletěl strakapoud a Ipsíka odnesl, věrní žáčkové na jeho počest začali pod kůru krasopisně vykousávat kroniku lýkožroutího rodu.

V zasněných verších o krabech srovnaných podle velikosti, škvíře pod poklopem na sladký moučník i o rohlíku, který sní, že ho nikdo nesní, dopřává autor sladké kouzlo snění nejen lidem, ale i věcem. Není už tu trochu přeslazeno? Ještěže si aspoň babička zahořkle stěžuje, že se jí zdají samé voloviny, jen o dědovi nikdy nic, jinak by se jednotlivé stránky leporela samou sladkostí slepily k dohromady!

Kuba má tubu. Hraje na ni rád a dobře. Když ale jednou utíká před zlými spolužáky, ocitne se v podmetru. V jeho kulisách se odehrává příběh o ztracené tubě, kterou Kubovi z oddělení Ztrát a nálezů vrátí až vládce podmetra Tatubahn.
Velký formát knihy dá vyniknout kolážovitým ilustracím, nicméně ještě více zaujme uhrančivá logika textu vysvětlující fungování podmetra, jehož obyvatelé vyrážejí mimo špičku zalidňovat peróny a dělat zmatky na přestupech, aby se cestující v podzemí necítili osamělí.

Obrázky Andrey Tachezy nabité rozvernými detaily doplňují rýmy Šárky Krejčí o všem, co se může přihodit ve městě. Velryba na nádraží, lev v kadeřnictví, slepýš v optice hulákající tetřevu do ucha. Všechny trápí to samé, co nás: bolesti zubů, nepadnoucí hříva, fronty na pokladnách, dopravní zácpa. Banální situace v humorném podání, při jejichž čtení nebudete přemýšlet, jestli do tohohle veselého městečka patří víc zvířátka a nebo bizarně vypadající lidé.

Díky volným listům a důmyslným zářezům jde tohle leporelo poskládat několika způsoby a jednotlivé příhody tak různě bláznivě kombinovat.

Knížka Kláry Pondělíčkové formátu koupelnové dlaždičky s pastelkovými ilustrace Andrey Tachezy ozvláštněnými kolážemi, díky kterým z knížky přímo vystupují včely, ptáčci, medvědi i planety. Nazmar nepřišly výstřižky z map ani obyčejný čtverečkovaný nebo linkovaný papír, ať už jako parkety, nebo na místech, kde byste je nečekali.

Bilderbuch s verši vykreslujícími atmosféru bezčasí v oddělení, kde je uskladněn pytel blech i ztracená hlava.

Letos na podzim vyjde reedice oblíbeného Řezu kočkou.