Někdo má sourozence, někdo má psa, někdo má rybičky. Mína má Zvíře.
Co o něm říct, když je každý den jiné? Snad jen, že bývá občas mrzuté. Nebo růžové. Nebo veršuje. Někdy je zlomyslné. Jindy se tulí. Nebo má drápy. Bývají s ním starosti. Pokaždé je to ale nejlepší kamarád. A aby bylo jasno – není vidět.
Básničky inspirované vládními nařízeními z období výjimečného stavu během koronavirové pandemie z roku 2020 vložil Robin Král do úst Hurvínkovi. Ten je svým nezaměnitelným skřehotavým hlasem recituje jednak na videích Divadla Spejbla a Hurvínka, jednak vyveden fialovými tahy Jany Hruškové v této publikaci laděné do doktorských barev.
Kniha vyšla ve spolupráci s Divadlem Spejbla a Hurvínka.
Vaření, které bude děti bavit. Čtenáři-kuchtíci si zahrají jednohubkové piškvorky, potopí soupeřovy vaflové lodě nebo si z bílé čokolády vyrobí jedlé křídy. Recepty doplňují fotografie, na kterých mořem může být modrý ubrus a sněhovou závějí hromada cukru.
Koho neodradí morbidní název, může se těšit na zákulisí Národního divadla, ventily trubky, broučky v láčce masožravé rostliny i zařízení na sběř moči ve skafandru. Hádankou uvedené ilustrace věcí, zvířat i budov s mnoha vedlejšími mikropříběhy a s rozkládacími stránkami odhalujícími to, co bývá obyčejně skryto uvnitř.
Každý dům má kromě adresy i svůj příběh. Někdo ho postavil, někdo v něm žil, myl okna, psal domácí úkoly a vysadil stromy v zahradě. V každé ulici musel stát jeden dům jako první a každá prababička byla jednou malá holka. Dorotka nad tím nikdy nepřemýšlela, dokud nepotkala podivné obří pachole. Vyprávění o domě na Letné od jeho postavení až do dnešních dnů, o tom, s čím si prababičky hrály a jak jezdili dědečkové na prázdniny.
Všechny zlobit je možná ze začátku zábava, ale když se s vámi potom nikdo nebaví a jste pořád sami, tak už to není nic moc. Proto se hraboš Dageš rozhodl, že se se syslem Mapíkem bude radši kamarádit. Velké vyprávění o jejich velkém přátelství, o výpravách do vesmíru i do Monte Carla a nakonec i o velké zkoušce, kterou jim připravila zima.
Kravička dělá bů, pejsek dělá haf haf. Hm. Neba? Neba. Co takhle si radši počíst o tom, jak v lese tlejí opadané listy a jak si nalovit živé brouky na kousek syrového masa, prohlédnout si, jak vypadá noha žáby a kdo si nejradši pochutná na myšce?
A vlastně i na ty zvířecí zvuky dojde: no kdo by se nechtěl naučit RRR-ČAFČAFČAF RAJČÁK?
Myšku a její Hravouku najdete i na tabletech a v počítačích jako aplikaci ke stažení na www.hravouka.cz. Ale hlavně venku v přírodě!
V zasněných verších o krabech srovnaných podle velikosti, škvíře pod poklopem na sladký moučník i o rohlíku, který sní, že ho nikdo nesní, dopřává autor sladké kouzlo snění nejen lidem, ale i věcem. Není už tu trochu přeslazeno? Ještěže si aspoň babička zahořkle stěžuje, že se jí zdají samé voloviny, jen o dědovi nikdy nic, jinak by se jednotlivé stránky leporela samou sladkostí slepily k dohromady!
„Být jediný, kdo něco umí, není žádná zábava,“ řekl si Ipsík, vzdělaný lýkožrout smrkový (Ips typographus), a naučil číst a psát všechny larvičky v celé kolonii. Když pak přiletěl strakapoud a Ipsíka odnesl, věrní žáčkové na jeho počest začali pod kůru krasopisně vykousávat kroniku lýkožroutího rodu.
Kuba má tubu. Hraje na ni rád a dobře. Když ale jednou utíká před zlými spolužáky, ocitne se v podmetru. V jeho kulisách se odehrává příběh o ztracené tubě, kterou Kubovi z oddělení Ztrát a nálezů vrátí až vládce podmetra Tatubahn.
Velký formát knihy dá vyniknout kolážovitým ilustracím, nicméně ještě více zaujme uhrančivá logika textu vysvětlující fungování podmetra, jehož obyvatelé vyrážejí mimo špičku zalidňovat peróny a dělat zmatky na přestupech, aby se cestující v podzemí necítili osamělí.
Obrázky Andrey Tachezy nabité rozvernými detaily doplňují rýmy Šárky Krejčí o všem, co se může přihodit ve městě. Velryba na nádraží, lev v kadeřnictví, slepýš v optice hulákající tetřevu do ucha. Všechny trápí to samé, co nás: bolesti zubů, nepadnoucí hříva, fronty na pokladnách, dopravní zácpa. Banální situace v humorném podání, při jejichž čtení nebudete přemýšlet, jestli do tohohle veselého městečka patří víc zvířátka a nebo bizarně vypadající lidé.

Díky volným listům a důmyslným zářezům jde tohle leporelo poskládat několika způsoby a jednotlivé příhody tak různě bláznivě kombinovat.
Knížka Kláry Pondělíčkové formátu koupelnové dlaždičky s pastelkovými ilustrace Andrey Tachezy ozvláštněnými kolážemi, díky kterým z knížky přímo vystupují včely, ptáčci, medvědi i planety. Nazmar nepřišly výstřižky z map ani obyčejný čtverečkovaný nebo linkovaný papír, ať už jako parkety, nebo na místech, kde byste je nečekali.